Vítám
Vás na
mých stránkách. Ráda bych Vám představila své koníčky a to jsou psi a zvířata vůbec a
focení.
Ale v první řadě se sluší poděkovat mému manželovi a synovi za to, že mi jsou oporou v realizování mých zálib, což znamená trpělivost při focení, ochota mít doma plno zvířat a vůbec za to, že je mám :)
Tak nejdříve ti psi. O prvního psa jsem velice bojovala
s rodiči
- jak to tak chodí :) - a vyhrála jsem až v 16ti letech, kdy jsem si
slavnostně přivezla trpasličího stříbrného pudlíka Bena. Byl to takový
náš závisláček, se kterým jsem prožila téměř 14 let a zjistila co
vlastně pejskařina obnáší. No a kdysi na jedné výstavě v Brně jsem uviděla překrásnou fenu krátkosrsté kolie v barvě blue merle. Zjistila
jsem si o koho jde a za pár let si jela pro štěňátko od oné úžasné feny,
která se jmenovala Born To Dream Alkami, zkráceně Beeba. Čili od roku 2005 jsme se stali majiteli blue merle feny CanCan Nirreterrit, jinak prostě Ery. Ben si Ery bohužel moc neužil / ono to tedy bylo spíše naopak /,
pouhé dva měsíce, když potom mi Beníček umřel na zranění způsobená
pitbulkou.
Era byla báječné zvíře, díky ní jsem objevila svět krátkosrstých kolií. Díky různým akcím, ať už výstavám, výcvikovým víkendům, srazům krátkosrstých kolií jsme získaly nové přátele. A ačkoliv neměla nikdy žádnou výkonnostní zkoušku,
pro mě byla Era ztělesněním obrovského elánu pro jakoukoliv
činnost,
do které se, věrna svému nadšení, znovu a znovu vrhala. Získala titul českého šampiona, v roce 2008 se jí narodila dvě štěňátka, En Ten Týky a Elce Pelce Nirreterrit, která mají nejlepší majitele, jaké si může jen chovatel přát. Byla nám
nejvěrnějším a nejúžasnějším psím kamarádem, vedle kterého se náš syn
Marek učil chodit, vnímat svět zvířat a mít jiného, než lidského
kamaráda po svém boku. V roce 2016 o vánocích nás jedinkrát zarmoutila a
zaskočila tím, že náhle odešla z našeho světa..Nicméně v našich srdcích
žije dál a děkujeme jí za to, že nám otevřela svět krátkosrstých kolií,
bez kterých si již život neumíme představit.
Proto se v roce 2017
začala psát další kapitola ze společného žití s kraťandou a tou je trikolorní fenka Káča aneb Carmina Burana al Bader,
která má nyní pět měsíců a teprve se spolu učíme žít. Ale zatím nám to
jde spolu dobře, Káča je milé, veselé štěňátko, prostě takové, jak má
být a Mára má novou parťačku na běhání a blbiny všeho druhu. Co všechno
budeme s Káčou podnikat je ve hvězdách, ale určitě se nudit nebudeme.
Ani my, oni ona.
A
teď to focení - začínala jsem, asi jako téměř každý, s obyčejným
kompaktem, který prostě cvakal:) Časem mi pouhé cvakání přestalo stačit
a poohlížela jsem se po něčem kreativnějším. A tak se mi doma ocitla
zrcadlovka Pentax, se kterou jsem si opravdu užila dlouhou dobu
experimentování
i obyčejných snímků. S pokrokem digitalizace se mi jednou
dostal do ruky digitální foťák Minolta a Pentax začal víc a víc zahálet
ve skříni. Objevila jsem kouzlo okamžitého záběru s možností smazat hned
ty nepovedené, úpravy v PC a další vymoženosti, které digitální
fotografie umožňuje. Ale na čekání a těšení se na den, kdy budou hotové
fotky z klasického filmu se přesto zapomenout nedá. A rozhodně stále
raději přehrabuji krabice se starými fotkami, než sedím u počítače a
prohlížím miliony záběrů.
Ale
výhody digitální fotografie převážily a já jsem si v roce 2008 koupila
digitální zrcadlovku Canon, která mě vyprovázela na všech cestách a
výletech až do roku 2015, kdy jsem jí vyměnila za novější model. Během
té doby jsem si přikoupila pár objektivů a někdy si říkám, jestli není
lepší mít lehounký kompakt a jen tak si cvakat :)