Zemská koruna

Nejde mít stránky o mně a nezmínit přitom příběh jedné krajské výstavy.

Před deseti lety jsem spolu s Petrem Kotěrou a dalšími nadšenci stála u zrodu krajské výstavy v Lanškrouně. Ten první ročník byl úsměvný a já i teď děkuji všem rozhodčím i vystavovatelům za jejich shovívavost. Nevěděli jsme o pořádání výstav prakticky nic, znali jsme výstavy z té druhé strany jako vystavovatelé, ne jako pořadatelé, netušili jsme, kolik věcí je potřeba zařídit, připravit, jaké řády máme mít nastudované, jaké výstupy ze získané databáze vytisknout, jak dohledat platby, které dorazily bez bližší identifikace. Za těch deset let se nám podařilo vydupat ze země příjemnou a milou krajsou výstavu a jak se říká, že v nejlepším se má skončit, tak se také letos stalo. Ano, jsou chvíle, kdy mi to přijde líto, že v roce 2018 už nemusím nic připravovat, psát manželovi desítky e-mailů okolo plakátů, inzerátů a katalogu, nemusím psát firmám o nová loga do katalogu, nemusím strávit plno času na telefonu a vysvětlovat nováčkům, jak to vlastně na výstavě chodí, ale potom si vzpomenu na jiné, ne tak příjemné chvíle, kdy máte pocit, že něco děláte a všem to vadí a lítost mě přejde. Nicméně byl to kus života a stále je a nedá se tato kapitola jen tak přeskočit.A já jsem díky této výstavě poznala plno báječných lidí, jak z řady vystavovatelů, tak rozhodčích.